Čína byla po tří staletí nejlidnatějším státem světa, než ji v roce 2023 předběhla Indie. I tak v Číně žije 1,4 miliard obyvatel, což, pro představu, je více než ve všech státech Evropy a Severní Ameriky (včetně Mexika) dohromady. Čínská populace se rapidně rozrostla ve 20. století, ovšem již na přelomu 70. a 80. let nastavila čínská vláda opatření, která měla zpomalit demografický růst, jenž brzdil hospodářský rozvoj. Následná desetiletí tzv. politiky jednoho dítěte vedla k tomu, že Čína má v současnosti jednu z nejrychleji stárnoucích společností na světě.

Občas zaslechneme, že někteří obyvatelé Spojených států amerických znají z Evropy jen pár států a třeba takové Česko ani nedovedou správně lokalizovat. Ale známe my všech 50 států USA? Nebo aspoň pár hlavních? Víme, kde leží, čím je ten který stát charakteristický, jaké má podnebí, jaké je jeho hlavní město, čím je zajímavá jeho historie? Zpravidla také moc ne. Přitom rozloha USA není moc odlišná od rozlohy Evropy. A nabízí toho také spoustu zajímavého.

Sněhu nám v Česku v zimě v posledních letech (z dlouhodobého pozorování) padá méně a méně. Za zimními radovánkami tak musíme vyrazit do horských oblastí, kde je větší pravděpodobnost výskytu sněhu. Takzvanou sněžnou čáru v Česku nenajdeme – jedná se o hranici, nad kterou leží trvalá sněhová pokrývka po celý rok a tvoří se tam ledovce. V různých zeměpisných šířkách je položena v různé výšce. Například v Tibetu okolo 5 000 m, v Alpách nad 2 500 m, ale třeba v Zemi Františka Josefa již ve výšce 50 m. Tam o sníh a led nouze není.

Dříve lidé používali sluneční čas, daný otáčením Země v průběhu dne vzhledem ke Slunci. S rozvojem dopravy a čím dál větším propojením světa však odlišný čas na každém místě začal být problematický, proto se přešlo na tzv. pásmový čas, tedy standardizovaný čas pro širokou oblast 15°okolo daného poledníku. V řadě zemí mírného pásu navíc existuje tzv. letní čas, jenž posouvá časté lidské aktivity do světlé části dne. Díky letnímu času máme v létě večer déle světlo a ráno se rozednívá o hodinu později, nežli by tomu bylo, kdyby platil běžný pásmový čas, který zažíváme od října do března.

Chudoba je sama o sobě velkým problémem pro skupiny obyvatel, které jí musí čelit. Navíc na sebe může vázat další problémy, které mohou zasáhnout celou společnost. Nemusí se jednat „pouze“ o ekonomickou zátěž pro státní rozpočet, jako jsou různé sociální přídavky, nebo podpora v nezaměstnanosti. Z nespokojenosti chudobou zasažených skupin obyvatel mohou plynout i dalekosáhlé společenské důsledky. Dají se chudoba a s ní spojené problémy vyjádřit čísly? Můžeme chudobu a z ní plynoucí důsledky zachytit na mapách?

I na tak malém prostoru, jako je Česko, můžeme ve stejnou chvíli naměřit na dvou různých místech výrazně rozdílnou teplotu. Jak je to možné? Takovou situací může být výjimečně třeba i přechod frontálního systému, během kterého zaznamenáme velké teplotní rozdíly mezi západem a východem republiky. Běžně jsou však teplotní rozdíly u nás ovlivněny především nadmořskou výškou. V nížinách je zpravidla tepleji než na vrcholcích hor, a tak lze teplotní rozdíly na dvou různých místech naměřit i na poměrně malém prostoru.

Stále i dnes platí, že D1 je jediným dálničním spojením mezi Čechami a Moravou, mezi západem a východem, mezi Prahou a Brnem. Dálnice D1, která prochází mimo jiné Krajem Vysočina, spojuje dvě největší města republiky. Logicky nejvytíženější dopravní tepna Česka vyryla do krajiny nejen svou vlastní podobu, ale během desítek let své existence přinesla také řadu důsledků, které s ní přímo či nepřímo souvisejí. Pokud byste jeli z Prahy do Brna před dvaceti lety a měli čas sledovat ubíhající krajinu, naskytl by se vám odlišný obrázek. V čem by byl největší rozdíl?